Dnes dvě kratši kapitolky, které ale trochu pohnou s dějem...
Edward Cullen
Věk: Nechce se mi to počítat, fanoušci vědí

Zvláštní schopnosti: Rychlý (i bez auta), dobře hraje na klavír, inteligentní, umí se oblékat, dá se o něm několik hodin v kuse mluvit v superlativech.
Nejlepší výrok: "You are my life now."
Poznávací znamení: Oči barvy topazu (nemyslím modrou variantu), stříbrné Volvo, kamenná kůže.
II. Kapitola - Megi vypravuje
Amy mi strčila do ruky nůž se stručným: "Špičatým koncem se píchá do lidí."
Zařídila bych se podle její rady, ale jakousi záhadou už mučitelé leželi na zemi a sténali.
"Dalšího ti nechám," řekla Amy a snažila se odstranit z meče stopy používání. Já začala rozvazovat neznámého.
"Nazdárek," řekla jsem mu, i když to asi bylo to nejidiotštější co šlo.
"Ahoj, já jsem Tao," usmál se jako dementík a omdlel.
"Co je s ním?" zašeptala Monika. Danča pozvedla vidličku.
"Jsi nechutná, víš to?" vyprskla Megi...
III. Danča vypravuje
To se může stát jenom mně! Vzaly jsme ho s sebou, musím ho táhnout já a byla mi odebrána vidlička. Asi po kilometru Tao otevřel oči.
"Kde to jsem?"
"Nemám šajna, asi jsme se ztratili," odpověděla Amy bezstarostně.
"Musíme si stopnout nějaké auto, už necítím nohy," zaúpěla Monika.
"Jo, já už taky necítím její nohy," přidala se Megi.
Všichni začali vesele stopovat. Zastavilo až páté auto, stříbrné Volvo, z nějž se vyklonil půvabný mladý muž, s nazrzlými vlasy. Podle Moničina výrazu to asi vážně byl Edward Cullen.
"Kam jedete?" zeptal se a hodil očkem (pouze metaforicky, samozřejmě) po Twilight maniačce číslo 1.
"Za dobrodružstvím," odvětila Megi.
"Tak jo, vezmu vás k nám, bude bitka, ale všichni se do auta nevejdete. Někdo musí dojít pěšky, jsou to asi dva kilometry po cestě. Hledáme lidi do armády, asi byste se hodili."
"Dobře, dejte mi půl hodiny," řekla Amy, sotva dořekla, ostatní už nastupovali do auta.
"Mám přece nohy," zamumlala a vydala se na cestu...
špicatým koncom sa pichá, to si musím zapamätať :)