close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Kočičí tlapky (soubor pohádek pro větší děti, část první)

8. dubna 2009 v 10:50 | Cosetta |  Cosetta
Úvod

Vidíte tu skříň? Je celá bílá, plná všeho možného a na ní stojí asi šedesát - možná méně, možná více - figurek koček. Každá je jiná, každá má jiné jméno, každá se může pyšnit svou jedinečností.
Noc co noc - když jde celý dům spát, se sesednou, povídají a vypráví si…
Pokaždé nějaká přijde s příběhem - někdy pravdivým, někdy trochu přikrášleným, ale na tom vlastně ani zas tak nezáleží. Lidé je obvykle neslyší - pokud mají kočky pocit, že někdo poslouchá, mlčí jako zařezaná, jenže… Jestliže budeme úplně ticho… Kdo ví?


Noc první - Matsuya vypravuje

Matsuya vyřezaná ze zeleného malachitu nikdy moc nemluvila, ale ať řekla cokoliv, bylo to rozumné a smysluplné. Do kočičí party přišla sotva před rokem, i přes to si získala respekt ostatních pro svou milou povahu a inteligenci - na občasných nejapných poznámkách dřevěné Zuzky o kamenných tlapkách a kamenném srdci nebylo ani za mák pravdy.
Jedné noci se ostatním kočkám povedlo Matsuyu přemluvit, aby vyprávěla. Chvíli se sice zdráhala, naštěstí ne dlouho.
"Já," začala, "jsem před tím, než jsem se dostala sem, bydlela u jednoho detektiva na pracovním stole a pomáhala jsem mu řešit případy - on byl strašně hodný a občas na mě mluvil - až jsem se odhodlala odpovědět mu. Od té doby se se mnou o všem radil. Jednou, to byl zrovna moc hezký jarní den, mi oznámil, že dostal velmi zajímavý případ, za jehož vyřešení má slíbenou spoustu peněz. Nějaké paní Doodiamové se ztratily šperky za několik stovek tisíc - přestože obrátila dům vzhůru nohama, nenašly se. Musel je uloupit někdo z domu, neboť je měla paní Doodiamová dobře ukryté - jediný, kdo věděl o jejich umístění, byl její manžel, dvě služebné a kuchařka."
"To byl určitě manžel," řekla skleněná, velmi mladá kočka Foxy. Matsuya přikývla.
"Ano, přesně to samé mi řekl můj majitel - detektiv Starkey a já s ním souhlasila. Chybělo jen dokázat mu tu krádež. Měl vůbec nějaký motiv? Oba přece byli bohatí, on by si krádeží nijak nepomohl… No jo, pokud o případu začal člověk - nebo kočka - chvíli uvažovat, začal se zamotávat. Museli jsme všechny vyslechnout, nebylo zbytí. Kuchařka se na seznam podezřelých ani nedostala - zrovna ten týden odjela na návštěvu k rodičům do Dublinu, na dobu krádeže měla alibi. První služebná byla naproti tomu podezřelá už od první chvíle. Celá nervózní, nedokázala se panu Starkeymu ani podívat do očí, aby nezrudla jako rajče, koktala, chvíli neposeděla. Vypověděla, že naposledy viděla ztracené věci zrovna v den krádeže. To ráno, stlala jako obyčejně, náhle přišla její paní, vytáhla truhličku, kde je všechny měla, otevřela ji, nakoukla do ní a pak zase vrátila na místo a odešla.
Nesmyslné počínání - na tom jsme se s panem Starkeym shodli - proč nám o tom vůbec říkala?
Naopak druhá služebná byla úplně v pohodě, nevěděla nic - taky se podle toho chovala."
"A co manžel?" přerušila vypravěčku netrpělivě Foxy.
Matsuya se zamyslela, náhle však někde v domě bouchly dveře.
"Dopovím to zítra," slíbila ještě Matsuya.
Zaujala nehybný postoj a vzpomínala. Jak to tehdy dopadlo? Pořád se jí něco nezdálo a teď už by to ani nedokázala dobře popsat.

"Mats, takže si to shrňme. Máme dva podezřelé," řekl pan Starkey večer po výsleších.
"Ano."
"Je tu služebná Rose a pan Doodiam. Rose měla motiv - chudá služka, možná si myslela, že pár šperků nebude nikdo postrádat. Měla i příležitost - smí přece volně procházet celým domem. Jen… Co znamenala ta její historka? Tím se přece sama usvědčuje, ne?"
"Já nevím…"
"A pak je tu pan Doodiam. I ten měl motiv. Zjistil jsem, že nemá vlastní peníze a rodinnou kasu drží jeho žena. Takže se rozhodl peníze si sehnat jinak, než doprošováním se?"
Matsuyino tušení začalo nabývat přesnějších tvarů. Služka jí přišla přespříliš vystrašená, než aby se odhodlala ke krádeži a pan Doodiam by přece neukradl něco, o čem ví, jak velkou to má cenu - to by musel být úplný idiot!
A v té chvíli jí to došlo!
"Pane, musíme se tam zítra vrátit… Nejsem si jistá, jenže jestli mám pravdu…" řekla nesměle.
Zadíval se na ni tak zkoumavě, až si málem vynadala, že jej otravuje, když přemýšlí.
"Dobře - povíš mi, co máš za lubem?"
Sklonila hlavu. "Zatím raději ne."
A co bylo dál…?

Pan Starkey znovu vyslýchal služebnou a manžela, zatímco Matsuya vlezla do ložnice paní Daoodiamové - našla stoleček, na kterém měla položenou kabelku. Chvíli zápasila se zapínámím, naštěstí ji však otevřela. Jak tušila - v ní byly všechny ty ztracené šperky. Řekla to svému pánovi.

"Paní Doodiamová, máme pro vás dobrou zprávu," řekl na úvod detektiv.
"Našli jste je?" zablýsklo se jí v očích.
"Ano… Vy jste se asi musela hodně nudit, že?" Starkey přecházel po místnosti sem a tam.
"Jak-jak to myslíte?"snažila se zahrát šok. Nebyla dobrá herečka.
"Máte všechno. Manžela, velký dům, spoustu peněz, dobrý vzhled - ale to vám nestačilo. Chtěla jste trochu vzrušení - vyzkoušet si, jestli jste chytřejší, než já. Tohle jste chtěla - trochu legrace," pokrčil rameny. Podívala se z okna - slunce bylo u konce své pouti oblohou a zalévalo krajinu měkkým zlatavým světlem. Otočila se zpět na detektiva, její výraz byl nečitelný.
"Ale nebyla jsem. Můžete si gratulovat. Doběhl jste mě," položila na Starkeyho stůl svazek pětitisícových bankovek a odešla beze slova.

"Nevím, kdo byl chytřejší," zakončovala Matsuya, "ale faktem zůstává, že paní Doodiamová - právě ona - odešla se Starkeyho peněženkou a perem značky Parker…"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ivanka :o)-SBé ivanka :o)-SBé | Web | 8. dubna 2009 v 16:20 | Reagovat

pekné :o)

2 Angel or Devil - your SB :o* Angel or Devil - your SB :o* | Web | 9. dubna 2009 v 20:45 | Reagovat

To je hezký příběh...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama