close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

7. Osud?

21. dubna 2009 v 13:00 | Monika |  Alternativní Reality
Nuda!!! Máme sulpa na IVT a profesor ještě nepřišel. Co tak asi budu dělat? Říkám si. No a tak tady máte další díl povídky Alternativní Reality!!! pište komentáře...





7. Osud?

Dlouho jsme se dívali do očí. Nikdo ani nedutal no, tedy až na praskání ohně, který jsem rozdělala. Měl docela pěkný oči. Takové.... lidské. Hnědé. Hnědá je moje nejoblíbenější barva, hned po červené a černé. No a taky až po modré. No, jo není to moje oblíbená barva. Náš pohled se začal HODNĚ prodlužovat. Bylo to takové… no, nevím. Lidské? Že by to bylo to správné slovo? To už se od lidí tak moc liším? To už se mezi ně opravdu nepočítám? Co tady vlastně jsem, když už se mezi lidi nepočítám? Z těchto úvah mě vytrhl ten člověk. Promluvil.
"Ehm… co to bylo?" Zeptal se mě a povíval se na mě výrazem malého dítěte které chce všechno vědět. Přemýšlela jsem, jak mu odpovědět.
"No, ono je to složitější. To bys nepochopil." Zatloukat a zatloukat to je moje. Stejně by mě označil za šílence, tak bude lepší mu nic neříct.
"No, to bych neřekl." Chlapeček je nějaký neodbytný…
"Věř mi, že bude lepší, že to nevíš."
Nasadila jsem svůj nejpřesvědčivější tón.
"Tak hele, můj doktor mě donutil jít mezi lidi. Něco se na mě vrhlo a chtělo mě to zabít. A nakonec je to mrtvé, hoří to támhle a strašně to smrdí! Tak bych rád vědět, CO TO SAKRA BYLO!!!" tady se nám někdo pořádně naštval.
"Vidíš, ale já ti to stejně neřeknu, protože bys mi to nevěřil." Odpověděla jsem mu s ledovým klidem. Očividně ho to nepřesvědčilo, ale já mu to stejně nehodlala říct. Pokusil se vstál, ale nějak mu to nešlo.

"AU. Krucinál! Nejen, že mi nic neřekneš, ale asi jsem si ještě k tomu zlomil ruku!!!" ten jeho urážlivý tón mě začal znechucovat. Snažila jsem se zachovat klidnou hlavu.
"Bolí to hodně?" nevím, ale opravdu mě to zajímalo. Možná to bude tím, že já sama jsem toho moc zlomeného neměla. Nevinně jsem na něj zamrkala očima.
"Tak nějak…. Normálně." Že by trapná chvíle ticha? HODNĚ trapná dlouhá chvíle ticha.
"Odvezu tě do nemocnice." Zaplavila mě nějaká vlna soucitu a chtěla jsem mu pomoct. Podíval se na mě s výrazem vítěze a povytáhl jedno obočí.


"A co jim řekneš? Když to nedokážu pochopit já oni ano? Hodláš jim vůbec říct co se stalo?" nějak moc se vyptával.
Už mi tím lezl na nervy.
"Tak hele já se ti tady snažím POMOCT! Tak neměj furt nějaké blbé kecy!" smutně si povzdechl. KONEČNĚ!
Pomohla jsem mu vstát a šli jsme směrem pryč z té uličky. Za námi pomalu dohoříval oheň ze zbytků jednoho nešťastného upíra, kterému zkřížila cestu jedna lovkyně upírů.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 ivanka-SBé ivanka-SBé | Web | 21. dubna 2009 v 17:36 | Reagovat

no nečudujem sa mu, že bol zvedavý, aj ja by som bola :) pekné :)

2 Angel or Devil - your SB :o* Angel or Devil - your SB :o* | Web | 27. dubna 2009 v 20:48 | Reagovat

Bylo to tak nějak lidské...:oD. No dobře no. Pěkný!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama